1949

Na území Československa se začaly hrát dvě házené. Dnešní národní házená podle českých pravidel a házená podle pravidel mezinárodních pravidel, a to jak o sedmi tak i o jedenácti hráčích. Na podzim roku 1948 po dlouhých diskusích bylo rozhodnuto tehdejším výborem ČOS, že handbal bude oficiálně zaveden a bude hrán současně s českou házenou. Házenkářské hnutí bylo tedy rozděleno na českou házenou, handbal a družstva hrající obě hry. V listopadu 1948 byla ustavena náčelnictvem ČOS při odboru házené – handbalová komise pro mezinárodní házenou o 7 a 11 hráčích. Do vedení byl zvolen Bohuslav Polák ze Sparty Praha. Dualismus sice upřesnil poměry v ústředí, ale zdaleka ne v házenkářském hnutí. Pracovníci obou soupeřících sportů se sice rozešli do oddělených místností, ale v jednotách, klubech a oddílech a hlavně ve veřejnosti nastal dokonalý zmatek. Navíc pro novináře byly obě hry jen házená.

V těchto letech se odehrávaly zákonitě kuriózní organizační příhody. Například jednota poslala do ČOS přihlášku, že chce hrát mezinárodní házenou. Ve spisovně ji dali pracovníkovi jedné házené, ten ji orazítkoval, předal do svého ústředí a tam ji zařadili do soutěží. V jednotě se pak nestačili divit. Zmatek zvyšovaly také velmi časté zněny názvů jednot s nevyluštitelnými zkratkami.

Větší zmatky se odehrávaly na hřištích. Házenkáři hráli v neděli dopoledne národní házenou podle dosavadních pravidel a odpoledne za jiný oddíl podle mezinárodních pravidel a ve středu třeba házenou o jedenácti hráčích zase za jiný oddíl proti tomu druhému či prvému oddílu. Někteří jen jako jedinci, ale velmi často celá družstva. Variant by se nikdo nedopočítal, protože ani ten nejzdatnější kouzelník by vše lépe nezamíchal. ČOS sice vydala 24. března 1949 nařízení o jediné registraci hráče, ale to bylo jen nařízení. Skutečnost byla jiná, protože se zatím hrávala jen přátelská utkání.

V těchto prvních letech mezinárodní házené se u nás hrávaly sedmičky i jedenáctky.  O hru na fotbalovém hřišti ale naši házenkáři moc nestáli, ale protože tuto hru podle německých pravidel IHF silně preferovala, museli ji začínající Čechoslováci hrát také.

První utkání o 11 hráčích se odehrálo 8. července 1948 v Praze na Letné, ve kterém SK Slavia porazila AC Sparta 7:4. V roce 1949 se 1. května v Liberci konalo meziměstské utkání Liberec – Praha 5:11. Zápas se hrál před ligovým fotbalovým utkáním před více než třemi tisícovkami diváků, v Praze na Spartě opět před ligovou kopanou diváci viděli duel Praha – Brno 7 : 11, v Bratislavě prohrála Bratislava s Prahou 3 : 11, v Plzni porazila Praha Plzeň 15:11 a v Ústí nad Labem zvítězila 10 : 6. První utkání při umělém osvětlení v jedenáctkách bylo sehráno 12. října v Praze na Strahově v rámci Velké ceny v hodu kladivem, ve kterém Slavia se rozešla se Spartou nerozhodně 12:12.

Daleko větší zájem byl o mezinárodni sedmičky. V roce 1949 se sice celostátní mistrovské soutěže ještě nehrály. Hrálo se jen v Praze a Brně, ale přibývalo přátelských utkání po celé republice. Mnoho  oddílů v neděli hrávalo mistrovská utkáni v národní házené a ve středu se hrávala přátelská utkání v mezinárodních sedmičkách. Oddíly se tak připravovaly na řádnou soutěž. V tomto roce se sedmičky začaly hrát také ve Vinohradské sokolovně. V jednom z prvních zápasů porazili dorostenci Tyršova pražského kraje družstvo Vinohrad 10:9 a muži Sparty porazili Slavii 13 : 11.

Veliký vliv na rozšíření mezinárodní házené u nás měly tři události. Především to byl kurz mezinárodni házené ve Státním tělovýchovném středisku v Petrohradě v západních Čechách. Vedl jej švédský trenér Stig Bjrönung, který po kursu napsal: „Přál bych si mít takový kádr mladých, sportovně nadaných a vrcholně disciplinovaných lidi ve své vlasti. Neměl bych pak starosti o budoucnost švédského handballu.  Probíráme-li se pak podrobněji historií handballu u nás, najdeme u jeho zrodu v oddílech téměř vždy účastníky tohoto kurzu.

Dne 28.5. 1949 bylo v Praze na Vinohradech odehráno mezinárodní utkání v sedmičkách ČOS – Hellas Stockholm před 2000 diváky s výsledkem 17:10 (12:5) ve prospěch družstva ČOS, což bylo velkolepým úspěchem, protože v té době byli Švédi mistry světa. Hned dalšího dne bylo sehráno na fotbalovém hřišti Sparty Praha ve stejném obsazení utkání handbalu o 11 hráčích s výsledkem 3:7 pro Hellas, v němž nás Švédové lehce přehráli zásluhou taktiky, o níž jsme doslova neměli ponětí. Za tým ČOS hrálo tehdy 6 královopolských házenkářů.

Naše de facto první reprezentační družstvo nastoupilo v sestavě Chromý, Strnad, Novák, Staněk 1, Žour 5, Voreth 3, Korbel 3, Klicpera 3, Fák 2, Radotínský, Malenínský. V předzápase se utkaly ženy v mezizemském zápase Čechy – Morava 3:2 (2:0). Za vítěze daly branky Šimonová, Lavrencová a Kammermeyerová, za poražené Kuncová a Bláhová.

Na příznivce házené podle mezinárodních pravidel to mělo ohromný vliv. Viděli nejen velmi podobnou hru naší národní házené, kterou budeme moci hrát mezinárodně. A ne bez úspěchu, protože hned v prvním zápase porazit špičkový tým ze země mistrů světa – to už něco znamenalo.

Švédové se pak utkali v Gottwaldově s výběrem ČOS – ISK Karlskrona 0:5 a v Brně pod hlavičkou Brno-AIK Karlskrona v Králově Poli s výsledkem 9:13 pro Švédy a to před 2500 diváky. Čestná prohra naznačovala, že nemusí být obavy o osud této hry. Další rozvoj a rozmach tuto úvahu potvrdil. Vždyť každý hráč národní házené si do hry přinášel technické a taktické prvky naší původní hry, což bylo pro hráče nesporným přínosem.

Za měsíc – 30.6.1949 se v Praze konalo první mezistátní utkání v házené o 11 hráčích. Muži ČSR podlehli Maďarsku 2 : 8 (1:5) a ženy 2 : 10 (0:5). O den později zase první mezistátní utkání v házené o 7 hráčích. Házenkáři ČSR prohráli s Maďarskem 5:8 (3:3) a ženy prohrály 0:6 (0:5). Také tato utkání zanechala plno nadšení a hlavně touhu mezinárodním soupeřům se vyrovnat a předčit je.

Třetí významnou událostí roku 1949 bylo první mistrovství světa v házené žen o 11 hráčích, které se konalo 25. – 28. 9. 1949 v Budapešti. Zlato získalo domácí Maďarsko, stříbro Rakousko a bronz třetí ze států bývalého Rakouska-Uherska Československo. Čtvrté skončily Francouzky.

25. září: Maďarsko – Rakousko 7:2, Československo – Francie 4:2
26. září: Maďarsko – Československo 4:1, Rakousko – Francie 8:1
27. září 1949: Maďarsko – Francie 7:3, Rakousko – Československo 3:2

Sestavy:

1. Maďarsko – Judit Balázs, Jenöné Bártfay, Heevig Gorencz, Ilona Hamori, Gézáné Kardos, Márta Kerezsi, Magda Kiss, Katalin Lavrinetz, Maria Lestak, Maria Molnar, Margit Solymosi-Szloska, Edit Somlai, Lászlóné Szengovszky, Andorné Várady
2. Rakousko – Hermine Bauma, Hertha Behaczek, Alice Chvosta, Herta Czech, Herma Drapella, Mimi Hausner, Anni Hösch, Margarete Iwan, Herma Jantsch, Gertrude Lechner, Anna Musil, Margarete Navratil, Martha Ocwirk, Grete Sulzbacher, Elli Zaworka
3. Československo – Janečková, Bláhová, Jílková, Kasalová, Kebertová, Kuncová, Marková, Nožířová, Pokorová, Popelářová, Preusová, Sedlinská a Zouzalová.

Ženy vyhrály i dva přátelské zápasy. V házené o 7 hráčkách porazily mistra Maďarska Csepel 14:10 (8:5) a v jedenáctkách maďarský výběr 6:3, který měl ve svých řadách osm reprezentantek.  

V národní házené se mistrovskými tituly za rok 1949 pyšnili muži Svit Gottwaldov (bývalý Sokol Botostroj Zlín) a ženy ASO Olomouc.

Zdroje: Metoděj Zajíc – Házená v Československu a ve světě (Olomouc 1974), týdeník Ruch ve sportu a tělovýchově a Národní házenkářský archiv.